Současná žena je velmi emancipovaná. Velmi se liší například od předchozí generace žen. Většinou si na své emancipaci velmi zakládá. Současná žena myslí především na sebe. Ta dřívější myslela především na druhé. Je určitě příjemnější myslet na sebe. Život je pak mnohem příjemnější. Mnohé ženy si představí své ztrhané maminky a ještě strhanější babičky a jejich hořký úšklebek.
Já se pro Vás tolik dřu, já se tolik obětovala a co z toho mám. Žádný vděk. Je pochopitelné, že když se člověk stále a stále obětovává pro druhé, nastane zlom, kdy se člověk obětuje až do samé zapšklosti a hořkosti. Není divu, že s tím moderní mladé ženy nechtějí mít pranic společného. Ale na druhé straně problém je, že člověk má tendenci volit vždy opačný extrém, aby se vyvaroval určitých chyb. A tak žena, která se nechce příliš obětovat, stává se sobcem, který není ochotný pro druhého hnout prstem. Dost často sobcem, který není ochoten ani rodit děti, aby si náhodou nezničila postavu, nemusela v noci vstávat ke řvoucímu kojenci a nemusela se dělit o finanční rozpočet s kojencem, který vyžaduje enormní finanční náklady. Není to tak trochu dekadence ženství? K čemu je taková emancipovaná nádhera, která v sobě pohřbila to hlavní a totiž laskavé lidství?
A tak připusťme, že ty naše strhané matky a babičky měly přece jen něco do sebe. Zkusme si to shrnout do několika bodů.
Co dříve ženy dokázaly
1. Dokázaly vyžít z minimálního rozpočtua dokázali i přesto uvařit a upéct ta nejlahodnější jídla.
2. Dokázaly vyčarovat krásné svetříky a oblečenív dobách, kdy se v obchodech nedalo nic sehnat.
3. Zvládali domácnost, zaměstnání, děti a ještě spoustu aktivit,které byly v těch dobách dobrovolně povinné.
4. Vychovávali sice přísně a nekompromisně,ale výsledkem této výchovy byly lidé se slušným vychováním.
5. Vzhlíželi ke svým manželům s láskoua nezahrnovaly je sarkasmem, pohrdáním a ironií.
6. Mysleli především na druhé, na sebe až na posledním místě.